Proces čištění vzduchotechniky se vám může zdát poněkud nepodstatný a někdy dokonce až zbytečný. Nač se zabývat plechovým potrubím, do něhož proudí vzduch z bytu, a které je zároveň ukryto ve stoupačce, čímž není vidět, a zda je čisté nebo není, nebude nikdo vizuálně posuzovat. V tomto směru máte samozřejmě pravdu, nejde tu ale o estetický vzhled, nýbrž o něco jiného. Abychom pochopili podstatu problému, musíme se do této problematiky ponořit poněkud hlouběji.
Vzduchotechnika není jen jímač výparů z koupelen, kuchyní a toalet, kdyby šlo o pouhý vzduch, čistý a suchý vzduch, maximálně obohacený různými pachy, potrubí by mohlo zůstat klidně padesát let netknuté, a nikdo by jeho stav neřešil. Jenže do hry vstupují dva faktory – prach a mastnota. Prachové částice poletují vzduchem neustále, takže vás to zřejmě nepřekvapí, ale co vás možná překvapí, je ta mastnota. Ta se dostane do potrubí z přípravy pokrmů, a někdy dokáže být velmi hutná, například při smažení na pánvi nebo v rámci přípravy polévek, omáček, gulášů a dalších teplých pokrmů s obsahem rostlinných olejů či živočišných tuků.
Ponecháte-li delší dobu vzduchotechniku bez povšimnutí, tuková vrstva se společně s prachem nalepí na potrubí do takové hustoty, že překročí nebezpečnou hranici tloušťky pouhého jednoho milimetru, a ta již postačí pro zapálení této hořlavé a někdy i třaskavé směsi.
Největší nebezpečí spočívá v tom, že o této vrstvě nevíte, nebo na ni přinejmenším zapomenete, a k explozi a k požáru pak může dojít velmi rychle, bez varování, a třeba v době, kdy nejste v domě přítomni. Mohl by vám tedy byt vyhořet prakticky komplet, a ještě to může zasáhnout další byty v sousedství, tedy lépe řečeno na stejné stoupačce nad vámi či pod vámi. Nenechávejte tedy potrubí vzduchotechniky zanést tak, že výrazně zvýšíte riziko vzniku požáru pro celý váš bytový dům.